Když bacily skáčou, to kurz si jen čistí

Žádný lyžařský kurz na naší škole nezůstane zapomenut. Jeden, kdysi nedávno, se nesl v duchu hesla „KDO BUDE LYŽOVAT VE TROJCE, KDYŽ VŠICHNI JSOU TAK ŠIKOVNÍ?“ Už jsme zažili ale i kurz „A JEDNIČKA ZŮSTALA VE ŠKOLE?“

Nezapomenutelné kurzy mají názvy PŘÉÉÉSNĚĚĚ. RŮŽOVÝ KULICH. VOLTAREN UŽ NENÍ. ZLOMENÁ BĚŽKA.

Čím ale bude nezapomenutelný tento kurz? MÁLO SNĚHU? Takových kurzů už bylo! ŽE ŘVOU ŽÁCI V JÍDELNĚ TAK, ŽE SE VŮBEC NESLYŠÍME? Na to si dospělí, včetně majitele penzionu dávno zvykli. Začátky kurzů jsou přece vždycky těžké...

…a někdy i jejich průběhy a konce. Když u autobusu při odjezdu sčítáme, napočítáme devětadvacet veselých a těšících se lyžařů či skorolyžařů. První den na Zadově si stále držíme tento úžasný počet, leč večer nám do postele upadnou první dvě oběti virózy. Druhý den na Zadově znamená konečnou pro dalších 6 nadšenců. Ráno třetího (tedy odpočinkového) dne vůbec není moudřejší večera. Na dopolední běžecký výcvik vyrážíme s menší polovinou účastníků kurzu a mínus jedním instruktorem!

I toho nemoc dostihla. A tak rodiče přijíždějí a odvážejí si své marody domů, znovu a znovu.

Zbytek kurzu zůstal zachráněn. Výsledné skóre? 18:11. Tedy osmnáct lyžařů, kteří závodili, tančili, běžkovali, zpívali a v jídelně už vůbec neřvali. Ku jedenácti churavým, kteří odjeli domů, ale my jsme na ně stále mysleli. Však i píseň posledního večera (a vlastně i celého kurzu) byla jistě pro ně, že Martine?

KDYŽ MILENKY PLÁČOU, TO PLEŤ SI JEN ČISTÍ, VŽDYŤ JE ZNÁM UŽ PÁR PÁTKŮ, ALE DÁL SE MI ZDÁ, ŽE KDYŽ MILENKY PLÁČOU, JAKO KDYŽ PADÁ LISTÍ, USTRNUL BY SE KÁMEN A MOŽNÁ I JÁ.

Kurz, který se letos konal od 16. do 22. ledna, vejde do dějin jako ten, který posílil ty, co „nezabil“. A stmelil všechny, protože jsme přežili :)

Napsal /a Hana Farníková

Ve čtvrtek 27. listopadu se uskutečnil výlet do Bundeshandelsschule und Bundeshandelsakademie Linz. Byl vyvrcholením práce na společném projektu „Goals, points and seconds“ (eTwinning project).

Po příjezdu a pěším přesunu do dané střední školy jsme dvě vyučovací hodiny strávili společně se dvěma třídami dané školy (studenti 16-18  let).

Nejdříve jsme se navzájem představili, předvedli prezentace v anglickém jazyce a v rakousko-českých skupinkách pohovořili o našich zájmech.  Dostalo se na každého.

Po obědě nám pan učitel Michael povyprávěl o multikulturní historii a současnosti Lince a o své škole. Vycházka centrem města ve smíšených skupinách byla určena na závěr. Studenti vyhledávali budovy z fotografií na pracovních listech. Společná návštěva restaurace Mc Donald´s nemohla chybět.

Napsal /a Marie Knetlová

Dne 26. 11. 2014 se pod taktovkou trenéra Jareše zúčastnil výběr „Dukláků“ z 8. a 9. tříd okresního kola florbalového turnaje. Ten probíhal v hale SKP a byl rozdělen do čtyř čtyřčlenných skupin. Naše družstvo nastoupilo ve skupině B společně s ZŠ Grünwaldova, ZŠ L. Kuby a ZŠ Vltava. Ve stejném pořadí jsme se se svými soupeři i utkali. První zápas z celého hracího dne patřil našim chlapcům a ZŠ Grünwaldova.

Studená sprcha

V 8:00 už jsme dobře rozehřátí slyšeli hvizd jednoho ze sudích. Hra začala. Zpočátku to bylo oťukávání obou družstev s dvěma povedenými akcemi na obou stranách. Po pěti minutách to vypadalo jako by na hřišti bylo pouze jedno družstvo. Bohužel to byli naši soupeři. Neustále nás dostávali pod tlak a to i při rozehrávce. Po několika slibných šancích, které zlikvidoval Fanda Novák v bráně, už nemohl se samostatným nájezdem nic udělat. Takže 0:1.
Přece jen se nám povedlo několikrát vystřelit, ale soupeřův brankář byl proti tomu, abychom vyrovnali. Namísto našeho očekávaného gólu přišla nepřesná rozehrávka. Na Fandu se valilo duo soupeřů, kteří napodruhé dali další branku do naší sítě. V tuto chvíli už nás soupeř válcoval na celé čáře a nepustil naše družstvo téměř k ničemu. Po závěrečném hvizdu bylo na ukazateli 0:6 pro „Grünwaldovku“.

Úplně jiná hra

Od 10 hodin jsme se nastoupili proti ZŠ a MŠ L. Kuby. Po taktické poradě a zamyšlení nad tím, co jsme v prvním zápase udělali špatně, jsme na soupeře vletěli s úplně jiným nasazením a vervou. Z toho pramenilo rychlé vedení 3:0 a to z hole Lukáše Váchy, Albiho Kociny a důrazného Honzy Vodičky. Soupeř byl zaskočený a nám se začalo dařit téměř vše, na co jsme sáhli. Přihrávka od Lukáše Váchy na Kubu Šteyera znamenala vedení 4:0. Pak přišly minuty Honzy „Krti“ Pražáka a Dominika Nechvátala - 5:0. Honza ze závaru před brankou vystřelil do prázdného kouta, po rozehrání narýsoval Krťa krásnou přihrávku na Dominika a ten zavěsil do víka – 6:0. Na 7:0 zvýšil Dominik po krásné individuální akci, kde si ze tří soupeřů udělal kuželky a prokličkoval až před branku, kde nekompromisně zakončil. Poslední kapkou byla opět střela od Lukáše Váchy, který dostal přihrávku od Kuby Šteyera. Nakonec nás mrzela pouze jedna zbytečná branka, když se Albimu nepodařilo zachytit dlouhý pas na volného protihráče od brankáře. Konečný stav 8:1 pro naše družstvo !!!

Jízda pokračuje

Jako by pro nás předchozí zápas neskončil a jen pokračoval dál, i tak jsme si připadali v posledním zápase s ZŠ a ZUŠ Bezdrevskou, tedy Vltavou. Tenhle zápas lze určitě nazvat jako exhibicí Honzy „Vodky“ Vodičky. Jeho čtyři góly jsou důkazem. První gól dal právě on blíže nespecifikovanou částí těla po střílené přihrávce Lukáše Váchy.
Z ničeho nic se najednou soupeři objevili před Fandovou (tedy naší svatyní). Fanda naštěstí nemusel zasahovat, protože Kuba „Pařez“ Pařízek obral soupeře a rovnou se rozběhl na druhou stranu. Krásná přihrávka na Dominika Nechvátala a góóól – 2:0. Vodka 3:0 – no comment. Souhra borců z 9.A (Pařez – Krťa) znamenala skóre 4:0. Pak si slabší chvilku vybral Fanda v bráně – nahrál soupeřovi míček přímo na hůl, ten nezaváhal a snížil na 4:1. Standardní situace, i z té jsme dali góla - Lukáš rychle rozehrál na Vodku a vedeme 5:1. A už se zase akce ujímá komando z 9.A - Pařez po sprintu přes celé hřiště vystřelil a ze závaru těžil Krťa. Na 7:1 zvyšoval Kuba Šteyer jednou rukou po přihrávce od Honzy Vodičky. Po nádherné akci na jeden dotek po ose Lukáš Vácha – Denis „Čipi“ Čipera – Vodka a už to bylo 8:1. Poslední akce, a to v oslabení, byla opravdu výstavní. Čipi si vzal míček za naší brankou a kolem mantinelu proběhl kolem třech soupeřů, pak už jen nechytatelná střela do šibenice a dílo bylo dokonáno. Konečný stav 9:1 pro Dukelskou.

Konec ve skupině

Nakonec jsme si ještě počkali na poslední zápas, který ještě dával jakous takous šanci na postup ze skupiny. Překvapení se nestalo a Grünvaldovka s přehledem vyhrála i své poslední představení ve skupině B. Tím se stala jasným vítězem této skupiny a také postupujícím do finále. Pro naše borce tak zbylo 2. místo ve skupině a tím 5. – 8. místo v okrese Českých Budějovic.

Všem klukům patří velká pochvala a poděkování za příkladnou reprezentaci ZŠ Dukelské.

Sestava: Novák – Vodička (5 branek), Pražák (4), Vácha L. (2), Šteyer (2), Nechvátal (2), Čipera (1), Kocina (1), Pařízek, Vácha J., Körner, Vlk.

Napsal Kuba Jareš

Napsal Kuba Jareš

První den Dezemberový jsme oslavili návštěvou města, které se právem pyšní svou krásou a svébytností, passend tomuto dni, jakožto začínající době odpočinku, zdobení, vůně cukroví a Punsche a v neposlední řadě pohody a lásky. Tímto městem není žádné jiné než právě Wien. Již od prvních kilometrů na rakouském území nám bylo jasné, že letní teploty a Sonne očekávat nemůžeme. Avšak nikdo z nás, doufám, neztratil ani kousek ze svého nadšení. Po velmi warm-ové cestě Busem jsme poprvé vystrčily naše nožky u „Krásné studny“ – u Schönbrunnu.  Zde byl hodinkový rozchod, který byl využit k obdivování adventních trhů a my jsme mohli oschmackovat některé typische pochutinky a pokochat se nabídkou krásných výrobků rakouského Kunstu. A bylo to právě zde, kdy se někteří z nás immervere podivovali nad podobností německých a českých slovíšek jako zum Beispiel: Pluschová zvířátka, Punsch, Ribisel, Langosch :)  Náš Spatzier poté pokračoval Busem směrem ins Zentrum – doslova do Ringu. Zde jsme nejprve, s doprovodným komentářem naší průvodkyně, pozorovali pamětihodnosti z paluby dopravního prostředku, pak následovala poznávací část zu Fuß. Během následujících hodin jsme zhlédli významné monumenty jako je Hofburg, Stephansdom, Rathaus, Museen, Opera, Theater, adventní trhy podruhé a mnoho dalších. To vše bylo doprovázeno poutavým výkladem. Dětské osazenstvo našeho zájezdu ocenilo hlavně nákupní Strasse, kde si proluftovali peněženky. Věřím, že si každý z nás z tohoto výletu odnesl maximum zážitků a nejen plné nákupní Taschky.

Napsal /a Veronika Ribolová

V letošním listopadu se naše škola opět zapojila do Měsíce filmu na školách, projektu společnosti Člověk v tísni. Žáci nejdříve shlédli dokument České děti mapující činnost stejnojmenného hnutí, které bylo založeno na konci 80. let a šokovalo komunistický režim svým požadavkem na návrat monarchie. Členové hnutí se ostře vymezovali proti vládnoucímu režimu a pořádali nebo se podíleli na pořádání množství demonstrací, včetně proslulého Palachova týdne v lednu 1989. Nejvýraznější postavou hnutí se stal Petr Placák, který byl za své aktivity mnohokrát zatčen a za pokus položit během Palachova týdne květiny k pomníku sv. Václava i podmínečně odsouzen.

Právě Petr Placák se stal hostem v druhé části našeho projektu. Na začátku besedy vysvětlil důvody, proč byly České děti založeny, a pokračoval vyprávěním, jak na jejich akce reagovala policie a Státní bezpečnost. Největší ohlas měla příhoda o státní vlajce, kterou Placák vyvěsil z okna svého bytu a kterou policie jako nemístnou provokaci, za velké pozornosti místních obyvatel, s pomocí hasičského sboru odstranila.

Poté dostali možnost klást své dotazy žáci. Zajímala je řada informací ze života našeho hosta i ze života v komunistickém režimu. Po počátečním ostychu se na Petra Placáka hrnula smršť otázek, náš host trpělivě a vtipně odpovídal a na závěr byl oceněn dlouhým potleskem. Ostatně, postřehy našich žáků si zde můžete přečíst:

„Byl statečný, že se jim uměl postavit. Nebál se říct, co si myslí. Skvěle vyprávěl.“

„Byl to týpek. Dobrý názory.“

„Prožil si svoje, za doby komunismu byl odvážný. Nestěžoval si, ale něco proti tomu dělal.“

„Z přednášky mě trochu „mrazilo“, ale jinak zajímavé.“

Napsal Zdeněk Krupa

Co se stalo 26. dubna 1986 na území Sovětského svazu? Proč studentům technických univerzit okolních států zabavovali učitelé dozimetry měřící úroveň radiace? Proč se v novinách objevila pouze krátká zpráva o drobné havárii jaderné elektrárny s poznámkou, že takových havárií zaznamená USA ročně více než 2 000? Proč fotoaparáty nezvládaly fotit rozbitý reaktor? Jaké zdravotní následky si nesou vojáci odklízející trosky? Proč v uzavřené oblasti přestali létat ptáci, ale divocí koně zde žijí? Které město mělo moderní sportoviště, bazény, lunapark a dnes zde rostou stromy z balkonů a nikdo mu neřekne jinak než Město duchů?

Na všechny tyto otázky i spoustu jiných dostali odpověď žáci osmých ročníků v pondělí 3. listopadu. Díky spolupráci s občanským sdružením Jihočeské matky měli možnost pohovořit s novinářem a fotografem Václavem Vašků. Ten se již téměř deset let snaží objektivem fotoaparátu zachytit osudy lidí, které nějakým způsobem zasáhla havárie v Černobylu. Václav Vašků se začal zajímat o Černobyl již v devadesátých letech a podnikl sem již 13 výprav.

Za cyklus fotografií Černobylu získal Václav Vašků v roce 2005 druhé místo v soutěži Czech Press Photo v kategorii Příroda a životní prostředí.

Napsal /a Hana Farníková