Specifické poruchy učení

Specifické poruchy učení

Mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení (dále SPU) patří DYSLEXIE. Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítě není snížená. Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena. Obtíže se zvládnutím čtení má v začátcích školní docházky poměrně velká skupina dětí, ne ve všech případech se zde ale jedná o specifickou poruchu učení.
DYSORTOGRAFIE se projevuje ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka, ačkoliv se dítěti dostává běžného vedení.
DYSGRAFIE znamená obtíže s písemnou formou projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané.
DYSKALKULIE je specifická porucha počítání a práce s matematickými symboly.

Možné ukazatele dyslexie

• Obtížné rýmování nebo deficity fonologického uvědomění (testy rýmování, vyhledávání počáteční hlásky ve slově, hledání stejných hlásek ve slovech?).
• Obtížné rychlé jmenování ? s různou podobou úkolů (jmenuj rychle  číslice, předměty na obrázcích?).
• Problémy ve výslovnosti v časném věku (problémy v percepci, rytmizaci, plynulosti řeči aj.).
• Problémy učení se písmenům a číslicím, problémy v jejich pozdějším osvojování.
• Hyperaktivita, poruchy pozornosti (současný výskyt s SPU:  30 ? 50 %).
• Rozvoj slovní zásoby (obtíže ve správném využívání slov, špatná aplikace frází).
• Pozdější rozvoj mluvení ve srovnání s vrstevníky.
• Problémy v interakci s vrstevníky.
• Nemotornost, obtíže v hrubé a jemné motorice, v pohybové koordinaci.
• Neschopnost držet se instrukcí, dodržovat pravidelný postup (krátkodobá pozornost, impulzivita, perseverace).

Zpracováno podle materiálu PPP ČB